Odebírejte aktuální články:
Feed RSS
Dnes je 18. srpna a svátek má Helena.
Zítra slaví Ludvík.
Toto je archivní verze článku z 11.08.2019, 19:11.

O festivalech gayů a leseb aneb proč má Prague Pride smysl Zdroj článku v novém okně

Snímek Festivaly typu Prague Pride u některých lidí vyvolávají kontroverze, ať už jsou to lidi heterosexuální nebo i ti, kdo patří přímo do skupiny LGBT+. Dnešním článkem bych chtěl trochu polemizovat a reagovat na ty, kteří se domnívají, že jde pouze o karneval ulítlých kostýmků, který vlastně dělá minoritní sexuální menšině jenom ostudu. To se může zdát pochopitelné pro ty, kteří znají zkratkovitý mediální obraz celé akce a nerozumí příliš celému jejímu smyslu – a ten se netýká jen otázky práv a zodpovědnosti LGBT+, ale právě i všech těchto kostýmů. Můžu se oblékat jako kluk, můžu se oblékat jako holka, můžu se oblékat jako jednorožec. Jde o festival hodnot Ať už jste příznivec této akce nebo ne, díky vlastní zkušenosti bych akci všem doporučil. Ocitnete se totiž v davu lidí, kteří neprotestují proti něčemu, ale naopak pochodují za hodnoty, jež přináší úžasné pocity nám všem – láska, respekt, svoboda a spravedlnost.  Festivaly sexuálních menšin jsou o tom, že láska je jenom jedna a nikdo další ji nakazovat nemůže. O tom, že každý člověk je individuální bytost a osobnost, která si zasluhuje respekt především tím, jaká je, a nikoliv tím, jakou má sexuální orientaci. O svobodě dát si na hlavu třpytky, protože chci, a nikdo se na mě nebude dívat skrze prsty, protože se mu to z nějakého přesvědčení nelíbí a cítí se oprávněn domnívat se, že by se to nemělo líbit i dalším. A hodnota spravedlnosti zase vychází z toho, jak tu hodně rádi bojujeme proti dvojí kvalitě potravin, ovšem někdo stále přehlíží dvojí kvalitu manželství a legislativy, která dělí lidi na kategorie podle toho, kdo koho miluje. "Sebepoznání vede k zjištění, že nejsme o nich lepší než druzí." – Patricie Holečková Proto bych byl rád, kdyby se o tomhle festivalu přestalo mluvit ve smyslu, že jde jen o malou komunitu lidí, která se chce zviditelnit a dokola to všem vnucuje. Jednak se nejedná o malou skupinu (navíc je rozložena po celém světě), jednak jde o festival, který se koná, pokud vím, jednou za rok. Informování není vnucování. Cílem ani není snažit se někomu namluvit, že gayové a lesby jsou normální, jde spíš o to, že všichni bychom měli mít možnost být tím, kým být chceme, aniž bychom byli nuceni to před světem skrývat a izolovat se, nebo se dokonce stydět. Další důvody, proč konat pochody Pride Budu hovořit o důvodech, o kterých se zmiňuje Amnesty International a jež souvisí také s tím, proč tenhle festival vůbec vznikl. Někteří lidé jsou stále terčem útoků kvůli své sexuální orientaci – Ať mi nikdo neříká, že ve 21. století už nikdo gaye a lesby neutlačuje a že tedy nemá smysl Pride pořádat. A to ještě nezmiňuji například transgender osoby, jejichž téma je stále zahaleno dýmem dezinformací a neznalostí. Hrozby, násilí nebo obtěžování jsou ve spoustě zemích na denním pořádku a tamější obyvatelé musejí ze strachu svoji sexualitu potlačovat. A věřte nebo ne, i u nás se stále najdou homofobové, kteří by sexuální menšinu nejraději trestali (vím to, protože někteří jsou i členové mé rodiny). Pochod poukazuje na homofobní a transfobní legislativu – Nespravedlivá vůči sexuálním menšinám je i naše legislativa, proto má i v roce 2019, kdy se opakovaně projednával zákon a manželství pro všechny, smysl pochodovat. Existují závažné rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím, přesto někteří stále tvrdí, že by se sexuální menšiny o nic víc už neměly snažit. A proč? Protože by náhodou byli na stejné úrovni a někoho by tím omezili? Když si váš soused někoho vezme, skutečně to nenaruší vaše vlastní "tradiční manželství", a pokud ano, asi je s ním něco špatně. Aneb gayové a lesby nemohou za něčí osobní problémy a předsudky. Lidská práva nejsou samozřejmostí – Někdy se stačí jenom podívat do historie. Hrajeme si na liberální demokracii, ale v některých zemích tohle prosté sdružování lidí a vyjadřování názorů i v dnešní době bývá potlačeno. Přitom jsou to základní věty ústavy. Například v Černé Hoře Pride zakázali pod výmluvou bezpečnostní hrozby, to samé v Instanbulu, kde se pochod konal od roku 2003. Některým lidem pomáhají tyto festivaly k otevřenosti a odvaze – Coming out rozhodně není lehká životní událost. Kdo si jím neprochází, těžko může soudit, jak moc může něco jako upřímnost a otevřenost otřást s celým vaším životem. Tyto pochody vyjadřují podporu a pomáhají k odvaze nejen mladých lidí k tomu, aby mohli žít šťastné a upřímné životy. To, že se sexuální menšiny nemusí skrývat a jsou vidět, má dopad i na informovanost obyvatelstva o této problematice. Moje zkušenost s Prague Pride Připadal jsem si jako v jiném světě. Ve světě, ve kterém bych jednou chtěl žít, protože to byl svět, kde lidé místo nenávisti rozdávali objetí, úsměvy, pohlazení, kde se všichni bavili a společně pochodovali za něco, co může ostatním jen pomoci a co už je naštěstí v západních společnostech čím dál větší samozřejmostí. Byl to svět svobody projevu, kde lidé po dešti tancovali v bahně, zpívali a drželi se za ruce. V jeden okamžik jsem si položil otázku: "Jak tohle může někomu vadit?" A ti, co odsuzují exhibicionismus a mají stále obavy, že pár lidí ve spodkách nebo bizarních kostýmech ohrozí celkový obraz sexuálních menšin, mají zkrátka jen zkrácený rozhled o tom, co to vlastně znamená být individuální osobností.  Mezi LGBT+ komunitou se najdou blázniví i konzervativní lidé, barevní i šedé myši, hodní i zlí, introvertní i extrovertní stejně jako v celé naší populaci.  Proč by tohle téma mělo zajímat i heterosexuální populaci? Protože i když už jste vystudovali, měli byste se zajímat o vzdělávací systém. I když máte svá práva, možná by vás mohlo zajímat, zdali tato práva budou mít i vaše děti. I když žijete v komfortu, nemusíme být slepí vůči nepravostem, které se dějí daleko od vás. V neposlední řadě je to symbolika a postoj k výše zmíněným hodnotám. A že se někomu nelíbí, když se muž převlékne za princeznu nebo je někdo tzv. "vykroucený", budiž, ale my všichni máme právo prezentovat se způsobem, který nás činí šťastné, a za to právo by nikdo odsuzován být neměl. Tohle není o tom vystavit někoho na piedestal, ale postavit ho na stejnou zem. Přestože jsem byl k těmto festivalům skeptický, děkuji své jednorožčí společnici, že mi tohle objasnila, protože má pravdu.

[ Článek vyšel na webu Jerry Writer ]   [ Dne 11.08.19 v 18:20 ]  

Blog týdne

e-mag o designu a luxusním Webová stránka v novém okně


Když se řekne kancelář, většině z nás se nejspíš vybaví usedle působící neutrální tóny barev. Ne každý se však v takovém prostředí dokáže... chci si přečíst více ]

O službě Bloog.cz  |  Vaše připomínky  |  © 2018 Jakub Horák