ArrayAktuální články bloggerů - Bloog.cz

Nejlepší BMX freestyle kola: TOP 5 modelů podle recenzí a testů

Mon, 24 Jan 2022 07:00:45 +0000

The post Nejlepší BMX freestyle kola: TOP 5 modelů podle recenzí a testů appeared first on Rankito.cz.

Nejlepší vysavače značky Dyson: TOP 5 modelů podle recenzí a testů

Fri, 21 Jan 2022 07:00:43 +0000

The post Nejlepší vysavače značky Dyson: TOP 5 modelů podle recenzí a testů appeared first on Rankito.cz.

RECENZE CityZenWear: vyzkoušeli jsme pánské i dámské triko a košile City Zen

Tue, 18 Jan 2022 07:00:09 +0000

The post RECENZE CityZenWear: vyzkoušeli jsme pánské i dámské triko a košile City Zen appeared first on Rankito.cz.

O nesmrtelnosti aneb jaké to je nikdy nezemřít

Mon, 17 Jan 2022 12:00:00 +0000

Nesmrtelnost, neboli věčný život, může být chápána ve dvou rovinách – ve fyzické a abstraktní (spirituální, duchovní, filozofické, náboženské). V medicíně se smrt člověka ztotožňuje s mozkovou smrtí, je zde však určitý předpoklad, že život by mohl pokračovat, pokud by se po tělesné smrti zachovalo lidské vědomí. Nesmrtelnost se tedy pojí převážně se schopností vnímat (slavné Descartovo "myslím, tedy jsem") než se schopností udržovat naživu naše fyzické tělo, bití srdce či funkční mozek. Technologie, které by dokázaly obnovit jsou dnes pouze hypotetické, zajímavé je ovšem přemítat o jejich smyslu.

Fyzická nesmrtelnost

Mýty o fyzické nesmrtelnosti se šíří po celá staletí. Patří sem nejrůznější metody alchymistů, jak připravit elixír nesmrtelnosti, kámen mudrců, Svatý grál, symbol nesmrtelnosti v podobě hada, bájného Fénixe nebo mýty o fontáně mládí. Lidstvo sní o fyzické nesmrtelnosti odpradávna, souvisí s omládnutím, krásou a celkovou vitalitou, která činí život snesitelnějším.

Naše těla jsou uzpůsobena k umírání, umíráme každou sekundou našeho života. Faktem je, že na první pohled úžasná schopnost a zbožné přání nesmrtelnosti se pro člověka může stát tím největším prokletím. Fyzická smrt a její tajemství nese svůj extrémně důležitý význam – nutí nás žít. Strach ze smrti nutí člověka něco dělat, někým se stát, něco poznávat. Učí ho opatrnosti, ale zároveň potřebě riskovat a nalézat věci, které smrt překonají.

Ať chceme, nebo nechceme, nebyli jsme stvoření k tomu, abychom žili navždy. Zároveň nám byla dána svobodná volba ohledně toho, jak se svým časem na téhle planetě naložíme. Jsme tu jen na návštěvě, je to náš život na skok.

Co se dnes zdá nemožné, může být však otázkou budoucnosti. Člověk možná nedokáže překonat nástrahy fyzické nesmrtelnosti, neboť vše ve známém vesmíru je odsouzeno ke stárnutí a proměnám, možná to ale k nesmrtelnosti nebude potřeba. S technologickým pokrokem se můžeme dočkat s vyšší pravděpodobností toho – jak to ostatně můžeme sledovat ve vizionářském seriálu Black Mirror – že z našeho těla utečeme. Přeneseme své vědomí někam jinam. Možná do stroje, možná do jiného těla, možná do virtuální reality, kde již můžeme věčně pobývat. Otázka je: opravdu to chceme?

"Miliony lidí touží po nesmrtelnosti, přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší." Susan Ertz

Autorská nesmrtelnost

Zvláštní druh nesmrtelnosti je nesmrtelnost autorská, o níž se snaží umělci po celém světě. Její smysl tkví v tom, že člověk se stane nesmrtelným skrze své dílo, myšlenky nebo historický vliv. Zkrátka se na něj nezapomene. Autor promlouvá k lidem navzdory času i místu, putuje do myšlení současných mozků, zatímco jeho fyzický mozek už dávno zemřel.

"Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta, jak dosáhnout nesmrtelnosti." – Dalajláma

Milan Kundera, jehož román Nesmrtelnost mě inspiroval k tomuto článku, rozděluje nesmrtelnost na malou a velkou. Při malé člověk žije ve vzpomínkách lidí, kteří ho znali. U velké nesmrtelnosti autor žije i ve hlavách lidí, kteří se s ním osobně nikdy nesetkali. Nesmrtelným se ale nemusí stát pouze autorské dílo, ale i autorský životopis.

Některé osobnosti historie jsou uvěznění v nesmrtelnosti, protože se s jejich obrazem dodnes všemožně manipuluje. Skrze citáty a mediální zkreslení se pak stane, že obraz nesmrtelného autora už nemá nic společného s tím, kým autor skutečně byl. Je zkrátka zdeformován lidovou slovesností, přeformulován, nekonečně interpretován, kopírován, dokud není zcela vyždímána veškerá jeho autentičnost.

Nesmrtelnost ve filozofii

Ve filozofii je smrtelnost a konečnost života jedním ze základních témat, souvisí se smyslem života i s tím, co se stane po smrti. Smrt ve filozofii figuruje jako neodvratný a vlastně spravedlivý prvek života veškerého života. Obzvláště fyzická smrt je neodvratná, souvisí s postupných chátráním těla, stárnutím a zapojením se do jakéhosi přírodního koloběhu života. S nesmrtelností či s věčným královstvím nebeským pak pracuje spousta náboženství.

V náboženství se smrtí rozumí jakýsi návrat k Bohu, což může být metaforou i třeba pro panteistické pojetí, kdy se Bohem rozumí vše kolem nás nebo přírodní řád. Navracíme se zpátky do kořenů země, obracíme se v prach, z něhož jsem vzešli.

Pro mě nejzajímavější je koncept věčného života, v němž smrt funguje pouze jako transformace reality. Je to trochu podobné reinkarnaci. V okamžiku smrti člověk neumírá ve smyslu naprosté nicoty, ale stěhuje se jako energie či duše do jiné formy, možná i nějaké alternativní realitě, kde pokračuje ve svém poslání. Toto poslání si duše určuje sama, vytváří si k tomu iluzorní světy, v nichž poznává něco, co nemůže poznávat v žádné jiné formě, na žádném jiném místě i v žádném jiném čase.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

Nejlepší stříkací pistole na malování a barvu: TOP 7 produktů podle recenzí a testů

Sat, 15 Jan 2022 07:00:48 +0000

The post Nejlepší stříkací pistole na malování a barvu: TOP 7 produktů podle recenzí a testů appeared first on Rankito.cz.

Kontroverzní věci, které jsou mi vlastní, ale nelituji jich

Sat, 15 Jan 2022 02:06:00 +0000

Když píšu o kontroverzních věcech, které jsou mi vlastní, nečekejte nějakou skandální zpověď. Nejsem tak zajímavý člověk, abych mohl svými historkami šokovat. Ani nechci vyprávět o přehnaných alkoholických večírcích, intimních detailech, zlých věcech, které jsem kdy udělal, nebo všemožných trapasech, protože na takových věcech nelituji jen toho, že mě poučily. To jsou ale věci, kterými si projde asi každý. Když tedy dnes mluvím o kontroverzi, chci mluvit především o rozhodnutích, která jsou pro mnohé diskutabilní, a volbách, které třeba společnost vnímá sporně. Přesto jich nelituji.

Odstěhoval jsem se z Prahy

Zatímco se velká část mých přátel a známých sestěhovala za nekonečnými příležitostmi do hlavního města, já se odtamtud odstěhoval po magisterském studiu do Liberce. Prahu jsem měl vždycky rád, přesto mě tamější život něčím zcela odrazuje. Vždycky jsem chtěl žít ve městě, nikoli na vesnici. Nejsem člověk, který by rád zahradničil a pečoval o dům, ale svůj domov jsem si představoval také blízko přírody, kam může člověk utéct z velkého ruchu, aniž by někam dojížděl metrem.

Prostředí je pro mě nesmírně důležité. Vyrůstal jsem na boleslavském sídlišti a z okna viděl jen další okna. A někteří za to, aby tohle mohli vidět v Praze, platí přemrštěné částky za nájem a stejně dojíždějí za prací nekonečný čas do centra. Snil jsem o městě, kde bude dostatek služeb, ale kde bude za rohem hospůdka, do které když přijdu, uvidím známé dobré tváře a nedostanu podmírák za pade. Když to takhle píšu, připadám si trochu staře, jako by mě omrzel mladý svět a jeho nekonečné možnosti. Ale asi to tak opravdu je, chci to svoje málo a jsem takový ten malý člověk.

Propadl jsem světu on-line

Nevím, jestli bych se vlastně dokázal živit v off-line světě. Pracuji neustále z domova na home office nebo jsem digitální nomád. Mám počítač a mobil neustále u sebe, s mnoha lidmi se znám jen přes videokonference a chat, moje práce je závislá na připojení k internetu. Kontroverzní na tomhle je, že absolutně netuším, co by se stalo, kdybych se já sám z té zásuvky odpojil. Kdybych nemohl pracovat z domova, kdybych si nefotil selfíčka na Instagram, nepsal blog, kdyby to všechno zmizelo... Jsem tedy jakousi obětí technologií, a ještě si to dokážu užívat, i když vím, že to není možná úplně OK. Snažím se to kompenzovat off-line detoxy, ale moc mi to nejde.

Když lidem vyprávím o tom, že nepracuji na směny a živím se často "bytím on-line", je ve skutečnosti jen málo těch, co by se nad tím nepodivili. "Nemohl/a bych být doma. Musel/a bych se vídat s lidmi. Musel/a bych mít nějaký řád." Ano, takhle to lidi mají a chápu to. Moje práce je ovšem závislá na on-linu a já jsem za to opravdu neskutečně rád. Jsem rád doma a plahočím se se svou introverzí. S lidmi se vídám mimopracovně a stačí mi to. A řád mám takový, jaký si udělám. Je v tom pro mě úžasná svoboda, takže moje častá obava se týká spíše toho, co by se stalo, kdybych se musel život jinak, protože bych jako ryba vyskočil z vody.

Spálil jsem mosty

Zejména na základní škole a gymnáziu jsem byl člověk, se kterým se nikdo moc nebavil. Měl jsem deprese a neměl rád sám sebe. Problém byl, že když už za mnou někdo přišel a bavil se se mnou, hodně jsem se na takové lidi upínal. Myslel jsem si, že to jsou kamarádi, ale oni se kamarádit nechtěli, jen mě různými způsoby využívali a já se nechal. A tak jsem kolem sebe pěstoval energické upíry a chtěl získávat uznání od lidí, kteří by mě mezi sebe stejně nikdy nevzali, jen si ze mě ve skutečnosti dělali legraci.

Postupně jsem ale zjišťoval, jak důležití jsou lidé, kterými se obklopuji a prostě jsem po gymnáziu udělal tlustou čáru a s většinou starých známých zpřetrhal kontakty. Může to znít necitelně nebo nabubřele, ale byla to jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy udělal. Pálit mosty je osvobozující. Nemyslím s těmi, s nimiž máte jen rozdílné názory, ale s těmi, kteří s vámi manipulují, vědomě i nevědomě vás ponižují, pomlouvají, lžou vám, jsou pokrytečtí nebo mají hodnoty úplně jinde než vy.

Od doby, co se nebojím být sám a pálit mosty, se paradoxně kolem mě začali vyskytovat skuteční přátelé. Šlo to nejspíš ruku v ruce i s novunalezením nějaké sebehodnoty a autonomním rozhodováním, komu a čemu věnuji svůj čas. Se lháři nebo neupřímnými lidmi totiž obvykle čas jen ztrácíte. Až když člověk přestane chtít být se všemi za dobře a začne se nějak vymezovat, může být svobodný.

Měl jsem veřejný coming out

Často jsem slýchal, že když je někdo gay, měl by si to nechat pro sebe a nevytrubovat to do světa. To byla ještě jedna z těch mírnějších debilních frází, kterými mě v rodině, ale někdy i v jiné společnosti krmili. Člověk by měl být především sám sebou. Žít v neustálém strachu člověka jen nutí dokola nosit masku a dávat si pozor, aby náhodou někde neřekl, že místo s přítelkyní byl někde s přítelem. Co kdyby to třeba nějaké lidi, kteří si myslí, že tohle je cpaní soukromých věcí, mohlo urazit? Přiživováním tabu se jeho pravda neskryje. Nestydím se za vztahy s oběma pohlavími, tyhle vztahy jsem vedl láskyplně a jsem za ty zkušenosti rád.

Nejdřív jsem se svou orientací svěřil nejbližším přátelům. Pamatuji si, jak hrozný strach to byl. Strach, který mě vedl i k sebevražedným myšlenkám. Dodnes lituji, že jsem se v sebezapírání utápěl tak dlouho a poslouchal všechny ty hlasy o tom, co je a není správné, kým bych měl být, jak bych měl vystupovat, co musím dělat, abych si zasloužil lásku či uznání, s kým bych měl spát. A mezi těmi lidmi, co mě udržovali v sebenenávisti, byl třeba i můj vlastní táta. V naprosté rozervanosti, když už jsem nemohl dál a věděl jsem, že to nepřijme, jsem se mu svěřil na jedné rodinné oslavě, což následně vyústilo ve slovní i fyzické útoky a další pálení mostů. Ale ani toho nelituji.

Tyhle rodinné vztahy nikdy nebudou optimální, ovšem dnes už můžu říct, po delší době, že jsou alespoň srovnané. Pravda totiž už na výběr nedává, lze ji jen strávit, takže je pokaždé lepší lidi postavit před hotovou věc. Měl jsem tedy veřejný coming out i před všemi ostatními tady na blogu, před vámi, co čtete moje řádky, a i když to bylo tehdy velmi těžké, jsem nakonec rád za to, že jsem to udělal. Žiju konečně v pravdě.

Založil jsem blog a píšu, i když to nikdo nemusí číst

Odmala jsem chtěl být spisovatelem a byl to můj sen. Představoval jsem si sám sebe, jak mám své knihy v regálech a lidé je nadšeně kupují jako bestsellery. Tuhle komerční představu jsem musel opustit, protože jsem v ní prozatím nikdy pořádně nezabodoval. Měl jsem i schůzky s nakladateli, podepsal jsem dokonce smlouvy, ale akorát jsem jimi omezil způsoby, jak naložit s díly, která jsem sám napsal. Naivně jsem se upsal na 7 let a knihy nikde. A že někdo píše blog? S tím se taky ve skutečnosti blogeři nechlubí, pohlíží se na ně všelijak.

K tomu jsem zjistil, že mi vlastně o vydání knih ani moc nejde. Lidé už je dávno čtou tady na blogu a chodí mi zpětné vazby, které mě hřejou u srdce. Není nic lepšího, než když napíšou čtenáři, že se jim moje psaní líbí, že jim pomohlo nebo je jakkoli inspirovalo. Věnovali jste mi svůj čas a toho si vážím nejvíc, proto je tady mám zdarma. Protože kdo já jsem? Neznámý pisálek z internetu s idealistickými sny, které mi pomáháte naplňovat. Klíčové je, že mě baví psát a baví mě to sdílet. Jsem rád, že docházím k onomu kýčovitému zmoudření o tom, že "cesta je cíl" a že už ani tolik nezáleží na tom, kolik nakladatelů mě ještě odmítne. Ale pokoušet se o vydání tištěných knih nepřestanu – je v tom zvláštní hnací motor. Taky mi přijde, že už se vydaly mnohem horší věci než ty moje.

Nechal jsem se potetovat

Ke svému tetování jsem se už vyjádřil, chtěl bych ovšem připomenout, že pořád existuje spousta lidí, kteří jej vnímají jako výstřednost, módu nebo jen zoufalou snahu o pozornost a vlastně se jim tetování nikdy líbit nebude. Kontroverze viditelného tetování tkví právě v tom, že dáváme na odiv něco, co se mnohým nemusí líbit. Zjistil jsem, že to je vlastnost, která mě celkem vystihuje. Dělám to vlastně právě teď. Píšu o svých soukromých věcech a celý tenhle blog je zajisté protkaný názory a články, se kterými se ne každý ztotožňuje. A je to tak v pořádku.

Síla tohohle "odivu" je v oné svobodomyslnosti. Jsem srdcem liberál a často se opakuji, že nemám rád, když si někdo myslí, že ví lépe, jak by měli druzí žít, co by měli dělat se svou vlastní kůží. Hodnota svobody je pro mě nesmírně důležitá, rád ji demonstruji všemožnými prostředky. Tetování je možná jedním z nich, i když pro mě znamená mnohem víc. Pomohlo mi najít způsob, jak si znovu vybudovat vztah se svým vlastním tělem, které jsem dřív prostě neměl rád. Není to v tom, že ho ozdobíte, ale že ho přijmete.

Nebyl jsem nikdy moc korektní

Možná to z filozofických úvah nepoznáte, ale mám rád nekorektní humor. A věřím, že mnozí z vás také. Občas se přistihnu, jak plácám o věcech, které by se mohly někoho dotknout, že někdy soudím podle nerelevantních atributů, jsem sarkastický, mohu někoho urazit nebo i sám sebe shazuji a pak si vlastně říkám, proč to dělám. Ale pak si na to vzpomenu – nadsázka někdy dokáže skutečnost vyjádřit nejlépe a někdy i naprostý nonsens ukáže pravdu. Není to o zesměšňování jako takovém, ale spíš o sdělení. Naučilo mě to nebát se mluvit. A i díky tomu dneska dokážu otevírat i vážná témata a mluvit o věcech, které nebyly lehké, ale které člověka nakonec vždy posilují, když ho rovnou nezabijou.

Došel jsem k tomu, že blbý kecy sem tam budu mít vždycky, ale že mě nikdy nepřestanou unavovat lidi, kteří nedokážou pochopit nadsázku, černý humor nebo se chytají slov, která vlastně nejsou míněna ve zlém. Zkrátka občas se rád dostanu do společnosti, kde se dělá prdel ze všeho a ze všech a lidi se neberou tak moc vážně, aby se lynčovali za to, co někde napsali na Twitteru nebo se hledala v jejich slovech skrytá ideologie. Samotná lidská povaha se nevměstná do korektní tabulky a člověk musí překonat ego a brát se především s tím, co neodpovídá normativním, ale i vlastním ideálům.

Test 7 nejlepších udíren: Recenze & Jak vybrat

Wed, 12 Jan 2022 07:00:46 +0000

The post Test 7 nejlepších udíren: Recenze & Jak vybrat appeared first on Rankito.cz.

Nejlepší elektromotorky: TOP 7 produktů podle recenzí a testů

Wed, 12 Jan 2022 07:00:27 +0000

The post Nejlepší elektromotorky: TOP 7 produktů podle recenzí a testů appeared first on Rankito.cz.

Rukodělný SWAP

Sun, 09 Jan 2022 10:43:00 +0000

Jsem zklamaná tím, co se děje okolo, tím, jací lidé jsou, sobečtí, zlí, neohleduplní.

Říká se sice, že přitahujete to, co jste vy sami, což u mě tedy nesedí, já jsem anděl.

Každopádně, v mé povaze je nic nevzdávat, a proto i v této situaci chci dělat svět hezčí a lidi šťastnější....

A PROTO

udělejme zase SWAP :)

částečně rukodělný, částečně podle našich nápadů :)

Potěšíme se navzájem hezkým dárkem, dopisem, a vykouzlíme někomu úsměv na rtech.

Hlásit se mi můžete kdekoli, pak rozlosuji a pošlu všem kontakty na swapovacího parťáka :) deadline pro přihlášky 15.1.2022

Fota ilustrační.

Nejlepší motivační knihy (TOP 10+1 knih)

Sun, 09 Jan 2022 07:00:20 +0000

The post Nejlepší motivační knihy (TOP 10+1 knih) appeared first on Rankito.cz.

O multivesmíru aneb existují paralelní světy?

Sat, 08 Jan 2022 23:55:00 +0000

Teorie mnohovesmíru fascinuje všechny, kteří se stejně jako já rádi pohybují na hranách samotné představivosti. Co když existují jiné světy, další vesmíry, kde existují všechny potenciální scénáře našich rozhodnutí nebo kde existují zcela jiné přírodní zákony než u nás? Myšlenka mnoha dimenzí či paralelní reality láká hlavně ty, kteří by se rádi dozvěděli, co by se stalo, kdyby se rozhodovali jinak, kdyby žili jinak nebo na jiném místě. Přitom existence mnoha vesmírů a paralelních světů již není doménou pouze science-fiction, stává se relevantním tématem zejména na poli kvantové fyziky.

Multiversum jako princip kvantové teorie

Teorie relativity dokázala definovat nejrůznější kosmologické jevy, velká vesmírná tělesa a jejich vzájemné interakce, kvantová teorie se zabývá těmi nejmenšími elementárními částicemi a předvídá jejich chování. Mezi klíčové předpoklady kvantové teorie patří ten, že se částice mohou v jednu chvíli nacházet na více místech současně. Částice nejsou nikde konkrétně umístěné, dokud nepřijdou do kontaktu s okolím. Věda hovoří o superpozici stavů, tedy že vše, co existuje, představuje pouhý souhrn pravděpodobností. Zní to jako velký rozpor mezi tím, co vnímáme, a tím, jak se vesmír chová.

Zvláštní je, že obě teorie – jak relativity, tak kvantová – byly experimentálně prokázány, jedna ale nedokáže vysvětlit druhou. Pracují například s jiným konceptem času. Nechci zacházet do fyzikálních detailů, na to jsou experti jiní, chtěl bych ale zmínit známý koncept tzv. Schrödingerovy kočky, která se snaží vysvětlit onu superpozici stavů trochu lidštěji, i když s trochu nelidským přístupem.

Erwin Schrödinger předestřel myšlenkový experiment (nezkoušel to doopravdy) o kočce, která je zavřená v neprůhledné krabici s přístrojem obsahující jed a radioaktivní nuklid, jenž má po hodině padesátiprocentní pravděpodobnost, že se rozpadne. Tenhle příklad vesměs uvádí, že si nemůžeme ověřit, zda je kočka živá, či mrtvá, dokud se do krabice nepodíváme. Teprve při přímém pozorování zjistíme, zda je kočka živá nebo mrtvá, do té doby existuje v obou potenciálních stavech.

To, co můžeme přímo pozorovat, je velmi omezené. Ostatní, nepozorovatelné, doplňuje pouze náš mozek, představujeme si nekonečný potenciál toho, kam až lze dohlédnout. Může to vypadat, že svým pozorováním nutíme přírodu se rozhodnout, jaký stav zaujímá.

Filozofický svět za hranicemi vesmíru

Vrátím se ale k úžasnému filozofickému konceptu mnohovesmíru. Z výše zmíněného existuje předpoklad, že mohou existovat reality, kde se potenciální možnosti pravděpodobnosti dělí na nové a nové vrstvy. Modelů multiversa je hned několik. Některé předpokládají, že existuje nekonečné množství vesmírů vedle sebe, zahrnují všechny varianty všeho, je to teorie všeho. Jiné zase říkají, že tyto vesmíry, reality či světy na sebe vzájemně reagují, a dokonce se mezi nimi lze i pohybovat, např. pomocí tzv. červích děr.

Tyto vesmíry mohou i nemusí mít stejné fyzikální zákony. Možná tedy, že to, co se nemůže stát v našem vesmíru, může se dít v tom vedle. Mnohovesmír obsahuje všechny možné světy, funguje jako obrovská nekončící knihovna všech možných příběhů, jež se propojují zvláštní intertextualitou.

Zajímavá je tedy především myšlenka, že se v některých alternativních vesmírech vyskytuje naše paralelní já. My sami můžeme existovat v jiné formě, jinak se rozhodujeme, jiná je naše minulost, přítomnost i budoucnost. Ve chvíli, kdy se rozhodujete, jaké ponožky si dnes vezmete, štěpíte vesmír na ty, kde si každé já vybere něco jiného nebo kde si vaše já nevezme ponožku žádnou či každou jinou.

Realita nekonečné představivosti

Mrazivost i pompéznost této teorie tkví především v tom, jak moc je neprobádaná. Netušíme, jak přesně mezi sebou mohou vesmíry reagovat, jak spolu komunikují. Naše úvahy se tak mohou zaměřit třeba na naše sny. Pocházejí opravdu od nás? A co naše myšlenky, jejichž podstata nikdy nebyla zcela vysvětlena? Kdo nám je posílá? S kým mluvíme, když se rozhodujeme podle naší intuice, našeho srdce, ale i rozumu? Co když k nám mluví forma našeho já, která je v paralelním vesmíru v jiném čase? A co když lidé okolo nás, jsou vlastně odrazy nás samých v jiných parametrech a existují reality, v níž hrajeme jejich role?

Přestože se při hloubce zamýšlení můžeme dostat až do fantasmagorie, netušíme, jak moc je tato fantasmagorie skutečně magorií. Upřímně, svět kolem nás a život sám se někdy jeví jako shluk něčeho naprosto nemožného, nepravděpodobného, přesto tak nějak existuje navzdory všem vědeckým předpokladům.

Multivesmír nám vesměs ukazuje, že vše kolem nás může být mnohem více komplexnější a také propojenější, než si dovedeme představit. Může existovat v nekonečných variacích a formách, obsahovat poznání a skutečnosti, kterým v současné formě ještě nedokážeme porozumět, ale víme, že někde prostě jsou. Stejně jako víme, že existují rotující galaxie plné hvězd, temná hmota, černé díry, mlhoviny a zakřivení času nebo gravitace, aniž bychom skutečně znali jejich význam, smysl a funkce.

Teorie mnohovesmíru nezná hranice. Sází na ni matrix i myšlenka toho, že vesmír je pouhým hologramem, nehmotnou myšlenkou, která vytváří iluze zdání. Na tomto principu stojí také můj oblíbený subjektivní idealismus, který nás staví do role pozorovatele, který vytváří svůj vlastní vesmír a stavy kolem nás se mění stejně jako při principu Schrödingerovy kočky, jen v mnohem promyšlenějším, nesmírně větším provedení a s nepočitatelným kvantem dimenzí, alternativ a realit, jaké jen dokáže příroda, vesmír, bůh (je jedno, jak to nazýváme) vytvořit.

Myšlenka jako pojítko mezi vesmíry a realitami

Je to právě myšlenka či emoce, ona zvláštní energie, která rozhýbává skutečnost, co může pojit reality. Na idealismu fungují třeba východní náboženství. Mnohá z nich se soustředí na jakýsi vnitřní monolog a na to, jak svým myšlením dokážeme měnit svět.

Je možné měnit i jiné světy? Putují myšlenky a emoce skrze časoprostor, je duše nesmrtelná? Když slyšíme svůj vnitřní hlas, jsme to opravdu my? Není v našem DNA, intuici i lidském těle informace, kterou my sami neznáme, přesto nás ovlivňuje? A odkud je řízena? Kdo nám vlastně ukazuje svět skrze vnímání? Odkud přichází múza a inspirace? Co je vlastně život v nás, jaká entita či přírodní zákony jej tomuto světu darovaly?

Možná je na čase přiznat si, že naše osobní vnímaná skutečnost je tak malinkatý zlomek toho, co skutečně existuje, že nás mnohem více ovlivňuje skutečnost paralelní, mimo viditelný vesmír, který denně pozorujeme, přichází ze sfér, které jsme ještě neobjevily, ale které jsou s námi v neustálém kontaktu. A možná i my s těmito paralelními vesmíry intuitivně komunikujeme, vysíláme samy sobě zprávy, jen se je snažíme neustále vysvětlovat zcela jinak v omezeném kontextu našeho vědomí.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

Sváteční road trip

Sat, 08 Jan 2022 16:51:00 +0000

Liberecko a okolí se v loňském roce stalo mou srdcovkou, po Štědrém dnu jsem si tak udělala menší rozlučkový road trip. Na cestách trávím čas ráda, vzpomínky totiž máme navždy.

Menší fotodokumentace níže.

Sněhu bylo méně než jsem čekala, o to lépe se chodilo skalními městečky, za mě ideál.

Navštívila jsem Hrubou Skálu, Drábské Světničky, Harrachov, Ještěd a Kryštofovo údolí.

Jak vybrat nejlepší solnou lampu a jaké má účinky?

Thu, 06 Jan 2022 07:00:27 +0000

The post Jak vybrat nejlepší solnou lampu a jaké má účinky? appeared first on Rankito.cz.

Test 7 nejlepších motorových olejů (5w-30 a 5w-40)

Wed, 05 Jan 2022 11:02:38 +0000

The post Test 7 nejlepších motorových olejů (5w-30 a 5w-40) appeared first on Rankito.cz.

Nejlepší nože značky Victorinox: TOP 7 produktů podle recenzí a testů

Mon, 03 Jan 2022 07:00:59 +0000

The post Nejlepší nože značky Victorinox: TOP 7 produktů podle recenzí a testů appeared first on Rankito.cz.

Nejlepší infrazářiče do domu, koupelny, na stěnu či terasu: TOP 6 produktů podle recenzí a testů

Fri, 31 Dec 2021 07:00:32 +0000

The post Nejlepší infrazářiče do domu, koupelny, na stěnu či terasu: TOP 6 produktů podle recenzí a testů appeared first on Rankito.cz.

Nejlepší dřevníky, jak vybrat přístřešek na dřevo

Tue, 28 Dec 2021 10:51:22 +0000

The post Nejlepší dřevníky, jak vybrat přístřešek na dřevo appeared first on Rankito.cz.

K zemi hleď na Netflixu je satirická komedie i sociální drama

Sun, 26 Dec 2021 20:26:00 +0000

Hvězdami obsazená satira na Netflixu mě donutila k zamyšlení a také jsem se u ní zasmál, což jsou dvě ingredience, které se už dneska ve filmech zase tolik nevidí, a tak mohu po delší době napsat příspěvek do rubriky filmů pro inspiraci. Děj se točí okolo komety, která se má srazit se Zemí a vyhubit lidstvo. Nečekejte však akční scifárnu, ale celkem věrohodnou sociální kritiku plnou politikaření, mediální manipulace, infotainmentu, populismu nebo nekonečného zpochybňování vědeckých faktů. Divákovi nejspíš okamžitě dojde, že jde vlastně o alegorii na koronavirus. Zajímavé je, že nápaditý scénář by možná před dvěma lety ani nikoho nenapadl, kdyby se nestal součástí naší živé reality.

K zemi hleď / Don't Look Up (ČSFD: 76 %)

Režisér Adam McKay si v Don't Look Up (2021) bere na paškál rozdělenou společnost, konzervativce a liberály, vzdělance a nevzdělance, vědce a populární hvězdičky, politiky i světové vizionáře. Neschopnost lidstva držet se faktů a poslouchat vědecké autority vede k jeho pomalé zkáze. Ústřední dvojice astronomů Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrence vedou marný boj s mediální manipulací, jejich varování jsou neustále zlehčována, mediální agenda je řadí na konec zpráv za zpěvačku Arianu Grande.

"Tohle zasáhne celou planetu." – "Já vím, ale je to až moc stresující."

Nelítostný boj o diváckou pozornost vede k tomu, že vše důležité je upozaděné a na povrch se dostávají jen plytké a povrchní informace. Vědecké kapacity tak zastiňují spíše excentričtí lidé, kteří se snaží na mediálním tématu zviditelnit, posbírat lajky a vydělat peníze. PR týmu okolo samotné prezidentky USA v podání Meryl Streep nedlouho po obdržení zásadní informace také dojde, že se smrtící komety lze vytěžit balík peněz i voličských preferencí, a tak se záchranná mise nesmyslně prodlužuje.

Jasná paralela s pandemickou situací je místy děsivě přesná, přestože se neustále drží nadhledu a vtipu. Najdeme zde ovšem spoustu dílčích témat, které jsou chytře zakotveny mezi řádky. Patří sem klimatická krize, rasismus, fake news a problematika sociálních sítích, intervence nadnárodních soukromých společností do státních záležitostí a obecně lidská hamižnost a ztráta hodnot i etických hranic.

Ne všechno musí znít skvěle, chytře, kouzelně a zábavně. Někdy potřebujeme prostě věci říct a potřebujeme je hlavně slyšet.

To vše je zaobaleno do vcelku dlouhého, ale plynulého originálního kabátku s promyšlenými dialogy a úchvatnými hereckými výkony, včetně například Cate Blanchett v roli umělé moderátorky zpravodajství. Možná jsou to právě filmy, které dokážou v divákovi vyvolat pochyby o všech a o všem, které utkvějí nejdéle v paměti. Ačkoli snímek američtí kritici odsoudili mnohem více než ti evropští, zřejmě i to je důsledek píchnutí do žhavého a bude třeba ještě nasadit určitý odstup.

Nejlepší elektrokoloběžky se sedátkem: TOP 6 produktů podle recenzí a testů

Sat, 25 Dec 2021 07:00:44 +0000

The post Nejlepší elektrokoloběžky se sedátkem: TOP 6 produktů podle recenzí a testů appeared first on Rankito.cz.

Psaní o tvůrčím psaní: E-book zdarma!

Fri, 24 Dec 2021 19:15:00 +0000

Někteří z vás zavítali na můj spisovatelský blog proto, aby se dozvěděli něco o tvůrčím psaní. Možná jste ale nestihli přečíst všechny články, které na toto téma vyšly, nebo vás prostě nebaví hledat na zdejším blogu. Právě proto jsem vytvořil e-book o tvůrčím psaní, který vznikl poskládáním všech článků ze zdejšího blogu do jednoho souboru, a bude se dále aktualizovat! Už nyní ale čítá něco přes 140 stran a protože si vážím všech návštěvníků, rozhodl jsem se vám ho nabídnout zcela zdarma.

E-book Psaní o tvůrčím psaní totiž není klasická příručka nebo návod na to, jak by měl člověk psát. Jde především o mé vlastní zkušenosti, které jsem pochytil ve svém bakalářském studiu filologie a při samotném psaní svých knih. Rozhodně tedy netvrdím, že by se měl každý spisovatel řídit tím, co se v tomto e-booku píše, ale může se inspirovat.

Nemyslím si, že existuje dobrý návod na to, jak se stát spisovatelem, protože každý má svůj styl a pro každého psaní znamená něco jiného, existují však základy literární teorie nebo postupy při vyprávění příběhu, které by měl správný literát znát a se kterými se během spisovatelské profese zaručeně setká.

E-book můžete zdarma stahovat v sekci s mými knihami ve formátu pdf. Doufám, že vám bude užitečný, případně se dozvíte nějaké tipy, o kterých jste ještě nepřemýšleli.