Představte si, že byste mohli znát odpovědi na jakékoli otázky? Knihy Davida R. Hawkinse nabízejí zajímavý vhled do našeho vlastního vědomí. Jeho kniha Moc versus síla mi připomenula jedno zásadní pravidlo při budování životní filozofie: Všechny ty odpovědi nemusejí být venku, naše vlastní tělo je nosí v sobě. Představte si, že každá kapka je spojená s oceánem, může čerpat jeho sílu. Stejně tak jsme my všichni součástí jednoho celku a všichni máme přístup k jeho databázi, k té obrovské knihovně, byť jsme my sami pouze jednou knihou.  Kdo je David R. Hawkins O Davidu R. Hawkinsovi nepíšu poprvé. Jde o známého amerického psychiatra, vědce a propagátora kineziologických metod. Je autorem knih Vzestup po úrovni vědomí , Pravda versus nepravda nebo Vševidoucí já , které u nás vydává nakladatelství Pravda.je . Jeho knihy mají společný jmenovatel, kterým je propojení psychiatrie a duchovních nauk. Z hlediska všeobecně přijímané vědy pak mohou jeho myšlenky vyvolávat skepsi. Zvláštní mi připadá vždy cesta, s jakou se vědečtí autoři pouští do spirituality. Stávají se jakýmsi obrazem toho, že osvícení nebo šťastný život není založený vždy na tom, co lze jednoznačně vědecky vysvětlit, ostatně naše vědomí nabízí celou řadu otázek, na něž je věda krátká. I ten, kdo operuje mozek, ještě nikdy nezachytil myšlenku. Přesto jsou myšlenky to, co zásadně ovlivňuje celý náš život. Stejně tak naše emoce. David R. Hawkins se ve svých knihách pokouší zmapovat abstraktní svět odehrávající se kdesi uvnitř nás, v našem vědomí. O čem je Moc versus síla Autor nabízí vlastní škálu nebo mapu vědomí, které formuje naše činy, naše rozhodnutí, naše emoce i myšlenky. Na této škále se objevují určité atraktory (to, co nás přitahuje), které bych popsal jako energické síly, které nejvíce ovlivňují naše životy. Na nízké úrovni vědomí to jsou stud, vina, apatie, smutek, strach, touha, hněv nebo pýcha. Lidé, kteří jsou těmito atraktory přitahováni, žijí charakteristickým způsobem dle své životní filozofie, která se odráží naprosto ve všech ohledech našeho života. Řekněme, že způsob, jakým nahlížíme na svět, nesouvisí ani tak s naší inteligencí, ale s celkovou kvalitou našeho života.  Ty věci, které pro nás mají největší význam, pocházejí z duchovního, nikoli z materiálního světa. Postoj člověka k sobě samému i světu kolem sebe utváří naše vztahy, naše sebevědomí, ovlivňuje naše zdraví, naše bezpečí, psychický stav. Můžeme být slavní, bohatí, krásní i inteligentní, ale tohle všechno nic neznamená, pokud je naše vědomí ovlivňováno výše zmíněnými atraktory, které způsobují, že všechno vypadá jinak. Hawkins proto na své škále vědomí poukazuje na určující bod, který posune celý náš život směrem k vyrovnanosti, poklidu a zkrátka šťastnému životu. Jde o atraktory, jako je odvaha, neutralita, ochota, přijetí, láska, rozum nebo mír.  Všichni velcí učitelé v naší historii učili pouze jednu věc stále dokola v jakémkoli jazyce, v kterékoli době. Přes rozdílnost použitých slov lze podstatu jejich sdělení vyjádřit jednoduše: Vzdejte se slabých atraktorů ve prospěch silných atraktorů. Ač Hawkins svou mapu vědomí popisuje poměrně detailně, lze na ni pohlížet podle mě mnohem banálněji. Způsob, jakým přemýšlíme a hodnoty, k nimž se uchylujeme, mají výrazný podíl na tom, jak jsme šťastní. S vyšším vědomím stoupá naše spokojenost. Destruktivní atraktory jsou projevem síly, ale ty konstruktivní nám teprve dávají moc nad životem. Je zajímavé, že lidé s vyspělým vědomím jsou schopni vidět krásu ve všech formách. Pro ně je nejen veškerý život posvátný, ale veškerá forma je krásou. A teď k té trochu kontroverznější části knihy, kterou je pro mě osobně kineziologická metoda. Autor hovoří o tom, že naše tělo zná odpovědi na všechny otázky, na jejich podpůrnost či pozitivitu dokáže reagovat skrze naše podvědomí, konkrétně pomocí pohybu našich svalů. Autor mluví o tom, že položíme-li otázku nebo se vystavíme atraktorovému poli na vyšší úrovni vědomí, naše svalstvo automaticky reaguje posílením, kdežto na negativní vlivy se samo oslabí – a to i v případě, kdy jsme vystaveni něčemu zcela neznámému. Tato metoda však není nijak vědecká, a přestože Hawkins mluví o její neomylnosti, je prakticky neprokazatelná a její chyby svádí na to, že subjekt není na dostatečně vysoké úrovni vědomí, aby ji dokázal správně praktikovat. Zvláštností ovšem je, že získané odpovědi na otázky ano/ne svým způsobem dávají smysl a každý, kdo se nějak zajímá o duchovní rozvoj, by s nimi nejspíš souhlasil. Dokáže velice věrohodně popsat fungování naší společnosti, náboženství, politiky, byznysu, manipulativních technik i našeho zdraví.  Prostá laskavost k sobě a všemu, co žije, je nejmocnější transformační silou. Nezpůsobuje žádnou prudkou reakci, nemá žádnou stinnou stránku a nikdy nevede ke ztrátě nebo zoufalství. Naši úroveň vědomí ovlivňuje jídlo, které jíme, pořady, které sledujeme, knihy, které čteme, prostředí, v němž se pohybujeme... vše se může dít na podvědomé úrovni a potíž nastává ve chvíli, kdy se nechceme vzdát vzorců, které nás prokazatelně oslabují. Na vyšších úrovních vědomí začíná mít člověk potřebu pomoci nejen sobě, ale také ostatním. Důvod, proč Hawkinsovy knihy řadím mezi doporučené moudré knihy, je ten, že i když při čtení možná párkrát zavrtíte hlavou, někde uvnitř pocítíte, že jeho slova jsou vesměs pravdivá a nápomocná v našich osobních životech. Je to jedna z těch knih, kterou když otevřete na náhodné stránce, pomůže vám připomenout si prostý princip našeho života – odpovědi na to, co je správné, si neseme uvnitř sebe.