Pokaždé, když se dívám na hvězdy a pokládám si dokola tu stejnou otázku, zda jsme ve vesmíru sami a jestli existují nějací mimozemšťané , vzpomenu si na svoji nejoblíbenější sfi-fi žánrovku. Film Kontakt byl natočen už v roce 1997, ale navzdory všem nejmodernějším technologiím v oblasti filmových triků si dodnes myslím, že zůstává nepřekonán. Proč? Protože to zkrátka není film o vetřelcích, kosmických lodích a střílečkách, ale jakási úvaha nad tím, jak málo toho o vesmíru vlastně víme a že jsme proti všem těm vesmírným tajemstvím děsně malincí. Kontakt ( ČSFD : 82 %) Ve světě science-fiction bývám velice kritickým divákem, a proto se jen málokdy stane, že mě nějaký film z tohoto žánru zasáhne. Potěšit diváka vizuální smrští se dnes daří v každém druhém akčňáku, ovšem dát tomu hlubší filozofickou myšlenku už se jen tak nevidí. Pamatuji, když jsem Kontakt viděl poprvé a byl jsem uchvácen už v titulkové scéně. Ta se totiž otevírá pohledem na celou naši planetu a kamera kráčí dál skrz Měsíc, Mars, zbylé planety naší sluneční soustavy, kde slyšíme zbytky starých radiových a televizních vln, míříme skrz hvězdy a hvězdokupy na cestu po celé Mléčné dráze, opouštíme ji a zjišťujeme, že je to jen jedna z nespočtu dalších galaxií s miliardami hvězd. Kdybychom byli ve vesmíru sami, bylo by to plýtvání místem. Tahle ikonická věta vystihuje celý snímek. Jako lidé žijeme ve své ulitě a myslíme si, že toho víme tolik, nevíme však zhola nic. Kontakt je příběh Ellie Arrowayové, která se snaží hledat jakékoli signály a náznaky inteligentního života ve vesmíru prostřednictvím programi SETI a s ními spojenými kosmickými dalekohledy. V hlavní roli se nám představuje Jodie Foster, která své herecké (nebo možná pravé?) nadšení při prozkoumávání vesmíru přenese i na vás. Na planetu se nepřiřítí zelené chobotnice, které válčí s lidstvem, nýbrž jen krátký zvukový signál a pravidelný signál obsahující prvočísla, čili něco, co muselo vzniknout uměle. Signál však pochází ze souhvězdí Lyry, jasné hvězdy Vegy, která je vzdálená dlouhá světelná léta od naší planety. Signál obsahuje šifry a vodítka, která by mohla odhalit jedno z největších tajemství lidské existence. Chceme však pravdu skutečně znát? Co by objev mimozemšťanů znamenal? Jaký vliv by na nás měl? Co by se stalo se světovými náboženstvími, vědou nebo chápáním našeho světa? Právě těmito otázkami se snímek zabývá a vy se možná i zamyslíte, zda jeden kontakt z vesmíru není vlastně přítěží. Jsme jako lidé na něco takového připraveni? Dokázali bychom se spojit s inteligentními mimozemskými bytostmi, když máme sami nespočetné problémy? To, co činí samotu snesitelnou, je kontakt. Konec snímku je příjemně metaforický a gradovaný. Možná že nedostaneme jednoznačnou odpověď, ale právě díky tomu získává Kontakt možná větší hloubku než kdejaké space opery. A kdybych se měl někdy zamýšlet nad tím, jak by měl mimozemský život vypadat, kéž by byl právě tak přívětivý a milý, jako právě v Kontaktu.